Vodácký kurz tradičně připadal na poslední týden v květnu. Deváté ročníky vyrazily splout a bojovat s Vltavou od 26. do 30. května. 

V pondělí nás provázelo ještě poměrně teplé počasí, které jsme si přivezli z České Lípy, proto se se třemi prvními jezy bojovalo ještě poměrně příjemně. Nevadilo ani několik šrámů, které nám na holeních, kolenech a rukou vyčaroval tradičně jez Herbertov, jenž slouží jako umělý kanál na trénink divoké řeky. Jeho peřeje jsou zrádné a my se o tom přesvědčili i letos. V kempu Rožmberk jsme se převlékli, postavili stany a připravili se na chladnou noc. Ta byla zkouškou pro nejednoho z našich vodáků. Sice nebyly žádné srážky, ale teploty klesly tak nízko, že jsme ráno ocenili rychlý výstup prudkým kopcem na prohlídku hradu Rožmberk. 

Po zhruba hodinové prohlídce jsme sešli opět do kempu, kde jsme si zabalili stany s našimi věcmi a vydali jsme se vstříc dlouhé cestě s cílem až těsně před Krumlovem. V cestě nám stály dva jezy, ale ty jsme si zpříjemnili dobrotou U Vikinga. Zde jsme si dali řízečky, smažáky a různé další „vodácké pochutinky“. Navečer jsme si zašli doplnit zásoby do nedalekého supermarketu a po večeři jsme unaveni ulehli vyspat se z únavy.

Ráno ve středu nás totiž vždy čekají náročné kajaky a paddleboardy, které letos vyzkoušelo 10 odvážlivců. To vzhledem k chladnému ránu nebylo špatné číslo. Všechny zúčastněné sportovce dovádění na netradičních „hračkách“ bavilo. Dali jsme si lehčí jídlo a v druhé polovině dne jsme vyrazili do centra perly na Vltavě – Českého Krumlova. Zde jsme si ukázali památky, jezy a zašli jsme i do grafitového dolu. Bohužel čas v Krumlově již nepříznivě ovlivňoval úhrn srážek, který se s postupujícím časem zvětšoval. Počasí nás asi chtělo varovat, co přijde večer. Kolem 21. hodiny totiž nebe zpustilo svůj koncert, který nezvládly tři stany. Nám se problém ale podařilo vyřešit a všichni jsme se mohli v rámci možností vyspat a odpočinout si na další náročný den. 

Ve čtvrtek nás totiž hned na úvod čekalo projetí nejtěžších jezů, kde zkrátka není možné zůstat suchý. Bohužel hned těsně po převléknutí přišla v mžiku prudká přeháňka, slunce moc nespolupracovalo, takže čtvrteční sjíždění řeky bylo opravdu chladné. Prohřáli jsme se až u táborového ohně, který jsme si zpříjemnili ještě opečením špekáčků.

V pátek už se jelo mnohem lépe, teploty byly veselejší, takže závěrečný úsek jsme proletěli s úsměvem, který nám vydržel až na nádraží do České Lípy. 

Tělocvikáři ZŠ Lada