Dne 23. 4. 2026 jsem se zúčastnila konference o fenoménu, který bývá na první pohled neviditelný. O tomto tématu nás informovala paní psycholožka PhDr. Věra Nemesh, která účastníkům přiblížila informace především ze své praxe současně se svými klienty, kteří o své zkušenosti s touto diagnózou pohovořili a zodpověděli několik dotazů.

Maskování představuje strategii, kdy se lidé s PAS často s Aspergerovým syndromem snaží přizpůsobit svému okolí, tak aby „zapadli“. U těchto jedinců bývá běžné vyšší IQ, které jim umožňuje detailně pozorovat sociální chování ostatních a vědomě či nevědomě ho napodobovat. Jak během konference zaznělo, právě odhalení maskování může být složité nejen pro okolí, ale někdy i pro odborníky, pokud nemají s touto problematikou zkušenosti. Člověk, který dlouhodobě maskuje, často působí bez větších obtíží, což výrazně ztěžuje rozpoznání jeho skutečných potřeb.

Toto má však odvrácenou stranu. Dlouhodobé potlačování vlastních přirozených projevů a neustálá snaha vyhovět okolí vede k výraznému psychickému vyčerpání. Lidé, kteří intenzivně maskují, často zažívají úzkost, chronický stres a nepochopení. Tyto pocity se mohou prohlubovat v prostředí, kde chybí informovanost-například ve školách, mezi pracovníky institucí zabývajících se výchovou či vzděláváním a také některých státních úředníků, jako jsou policisté a soudci. V mnoha případech může chování lidí s PAS vypadat jako zlobení, neposlušnost nebo dokonce úmyslné narušování pravidel, ve skutečnosti se často jedná o projev přetížení, nebo nepochopení situace a neschopnost reagovat tak, jak okolí očekává.

Zvlášť citlivé je toto téma u dětí a dospívajících. Ti potřebují bezpečný prostor, domov, nebo koutek kde mohou „odložit masku“ a být sami sebou. Proto se velmi často stává, že když přijde dítě ze školy, nebo od jednoho z rodičů (pokud je nastavena střídavá péče), může naplno projevit potlačované emoce a rázem se z tichého a mírného jedince stane křičící a plačící hromádka neštěstí, kterou je jen velmi těžké uklidnit. Nepochopení dětí může vést k úzkostem a nízkému sebevědomí s pocitem, že za nic nestojím a nic nejsem.

Konference tak nepřinesla jen odborné poznatky, ale především důležité poselství, že je nutné, aby se zvýšila informovanost o této problematice od rodin, přes školy až po státní instituce. A snížit tlak na lidi s PAS a pomoci jim žít autentičtější a spokojenější život.

Andrea Vorlíková AP